Létání mně bavilo hned od dětství.Můj táta létal v aeroklubu a já jsem chodil na letiště s ním.
S létáním začal hned po válce v Medlánkách.Potom přešel na letiště v místě bydliště, ale museli si s kamarády sami a dobrovolně opravit hangár a plochu. Za války letiště používali Němci jako výcvikovou základnu. Před frontou však vše vyhodily do vzduchu a zbyly jen ruiny.
Nezbylo jim nic jiného než hangár opravit a plochu která byla před frontou rozorána znovu dát do odpovídajícího stavu, aby se na ni dalo létat. Asi v roce 1947 začali s provozem a to na Šk1 a německých glaitrech na tzv. gumycuku. A hangár museli rozebrat a kovovou konstrukci nechat vyrovnat asi ve Vítkovicích. Po opravě to byl jeden z nejlepších hangárů v republice.
Na letiště si tak začínám vzpomínat tak od roku 1962. V té době jsme měli Hc 102, dvoumístného pionýra 109, dvoumístného kmotra, luňáka,C 205 Bohatýra jako vlečnou, C 105 a později kolem roku 1965 VT 16 a blaníka L13. Naviják jsme potom měli HC III, který měl půl tankový motor a dalo se na bubny navinout až 1200 m lana. Při příznivém větru jsme navijákem dosahovali výšky kolem 800m. To ale musel být také šikovný navijákař, protože při stoupání musel povolovat lano a pilot zase rychlost.
Můj první let byl v kmotru v roce 1964 a byla to paráda, že jsem nechtěl jít ani domů a chtěl být pořád jen na letišti. Do roku 1968 jsem chodil každý den na letiště a pomáhal ze vším co se dalo. Přitom jsem se také někdy svezl s někým v nějakém eroplánu. Pak ale přišli Rusi a letiště zabrali, a tak do roku 1969 jsme tam skoro nemohli chodit .V létě 1969 odešli a já konečně začal s elementárkou na blaníku. Můj první instruktor byl dobrý, ale musel odejít po normalizaci a tak mě převzala žena, která v té době byla v širší reprezentaci. Ta mě přivedla až k úředním zkouškám,které jsem absolvoval v roce 1970. Byla výborná na přelety.